Airbus A380

Airbus A380, vyráběný společností Scandinavian Airlines System, je největší dopravní letadlo světa. Má dvě paluby pro cestující, je poháněné čtyřmi ohromnými turbodmychadlovými motory a pojme až osm set cestujících. Během vývoje byl známý jako Airbus A3XX. První veřejnosti představený kus v Toulouse ve Francii měl sériové číslo 001 s označením F-WWOW. A380 má úctyhodné rozpětí, takřka 80 metrů. V přepychové verzi mají cestující k dispozici vlastní postel, bar nebo společenskou místnost. Jeho cena se pohybuje okolo 360 milionů Euro, přičemž tato částka se mění v závislosti na vnitřním uspořádání letadla.

Světový trh, vyžadující letadla schopná pojmout stéle vyšší počet cestujících, nutil dva přední výrobce dopravních letadel Airbus a Boeing vyrábět obří letadla s šesti sty až osmi sty sedadly. Obě společnosti spolu řešily návrhy letadla pro více jak 600 cestujících, ale tato spolupráce dlouho netrvala. Boeing měl obavy, že by toto letadlo mohlo ohrožovat prodej letadel řady 747. Žádný z výrobců si ale nedovolil investovat do vývoje úplně jiného letadla, obzvláště ne této velikosti. Severoamerický výrobce měl na počátku výhodu, protože jeho řada 747 byla novější a větší, než evropská řada A340. Mnoho leteckým společnostem nezbylo nic jiného, než si koupit pro jejich zatížené spoje Boeing 747. To dále podněcovalo společnosti kupovat si další menší letadla od společnosti Boeing.

Evropský Airbus plánoval výrobu velkých dopravních letadel létajících na velké vzdálenosti, kdyžto americký Boeing se rozhodl zaměřit na menší a rychlejší letadla létajících na krátkých trasách. I přesto ale pokračoval ve vývoji nových letadel řady 777 s dlouhým doletem a vylepšené řady 747.

Airbus se rozhodl vybudovat letadlo úctyhodných rozměrů, protože konkurence letadel řady 747 začala být vážná. Zvážil tedy možnosti nového letadla s dvanácti sedadly v řadě (dvě řady uprostřed o čtyřech sedadlech, tři uličky), nebo model se dvěma svislými ocasními plochami. Potíž byla v tom, že velké letadlo mělo velké nároky na letištní vybavení. Cílem proto bylo dosáhnout co nejmenších možných požadavků na letištní úpravy. Dalším požadavkem bylo snížení provozních nákladů o 15 až 20 procent oproti letadlu Boeing 747, čímž by se snížila cena letenky. Nové letadlo mělo přepravit o 35 procent více cestujících, než konkurenční 747 a přitom nabídnout větší pohodlí, což znamenalo zvětšit podlahovou plochu o více, než o počet sedadel. Nakonec se inženýři rozhodli pro 1,49krát větší podlahovou plochu, než má 747.

Airbus investoval do vývoje letadla označovaného jako A3XX okolo deseti miliard eur. Pro tyto účely musel nechat postavit novou dopravní loď a vybudovat další výrobní halu. Za tuto cenu získal větší a tišší letadlo než Boeing 747 s větším doletem a menší spotřebou paliva.

Úředně program vývoje nového letadla začal v říjnu 2000. Tou dobou už bylo rozhodnuto o jeho označení – A380. Logicky by mělo nést označení 350 jako následník v řadě po dosud největším letadlu – Airbusu A340. Airbus však chtěl nové letadlo více odlišit, protože technické řešení si zasluhovalo výraznější odlišení. Číslo 360 nebylo vhodné, protože každého ihned napadne úhel. 370 nebylo přijatelné, protože číslo sedm je spjato s řadou letadel společnosti Boeing. 380 bylo naopak velice příhodné, protože osmička je dvojnásobek čtyřky, vyjadřuje tedy dvě paluby oproti jedné v letounu A340. Navíc je osmička v Asii šťastné číslo.

Airbus A380 vážící 600 tun je nejtěžším dopravním letadlem. Bylo proto vyvinuto několik lehčích materiálů a hojně se využívaly plastické hmoty. Vrchní část trupu je z hliníku vyztuženém skelnými vlákny. Ocasní plochy jsou pokryté plastem vyztuženým uhlíkovými vlákny. Čtvrtinu hmotnosti konstrukce představují kompozitní materiály. Hydraulický systém pracuje s vyšším tlakem obvyklým dříve jen u stíhacích letounů.

Airbus nabízí několik verzí. Základním modelem je řada 800. Osmička byla použita opět kvůli Asii. Od ní odvozená nákladní verze nese označení 800F a pojme 150 tun nákladu. Počítá se i s kratší verzí 700 a delší 900. Hlavní výrobní závody jsou v Toulouse a v Hamburku.

Airbus již obdržel (ke květnu 2011) 234 objednávek na A380 zejména pro Emirates (90), Quantas (20), Singapore Airlines (19), Lufthansa (15), British Airways (12), Air France (12), Etihad Airways (10) a Korean Air (10). Největší objednávku uskutečnil arabský Emirates. Tehdejší zakázku na 5 osobních a 2 nákladní letouny v roce 2001 rozšířil o patnáct letadel. Dva roky poté následovala objednávka na dalších 21. V roce 2006 došlo ke změně objednávky z původních 2 nákladních verzí na osobní. O rok později se objednávka znovu rozšířila o dalších 15 strojů. V roce 2010 společnost objednala dalších 32 letounů, což znamená celkovou velikost flotily o 90 A380.

Prvnímu zákazníkovi, Singapure Airlines, dodal Airbus první A380 (třetí vyrobený) 15. Října 2007. První pravidelný let se uskutečnil deset dnů poté. Strhla se na něj veškerá pozornost. A380 během sedmihodinového letu přepravil 445 cestujících ze Singapore do Sydney. Někteří z nich byli ochotni za letenku zaplatit i dva miliony korun. Během krátké doby po uvedení do provozu se potvrdily předpokládané nízké provozní náklady. Moderní motory Rolls-Royce Trent 900 vykázaly měrnou spotřebu 3 litry paliva na cestujícího na 100 kilometrů. Značná úspora nebyla zaznamenána jen na dlouhých tratích, ale i na středních a dokonce i regionálních, uskutečňovaných v Asii z důvodů vysoké přepravní poptávky a nedostatečných kapacitách letišť (například v Singapuru). Vysoký komfort se projevuje nejen v hospodářských výsledcích dopravců, ale i v prodejních úspěších výrobce.

V roce 2010 už měl Emirates flotilu deseti A380 které provozuje na linkách z Dubaje do Aucklandu, Bangkoku, Džiddy, Londýna, Manchesteru, New Yorku, Paříže, Pekingu, Seoulu, Sydney a Toronta. Spolu s dalšími provozovateli létá tento typ letadla již do 20 destinací.

První roky provozu byly narušeny jen třemi závažnými nehodami. Ač si nevyžádaly žádné oběti, události byly vnímány velmi dramaticky. V únoru 2008 nastaly potíže s čerpadlem paliva u společnosti Singapore Airlines. Druhá nehoda se stala v listopadu 2009 u společnosti Quantas, kdy za letu došlo k explozi motoru Rolls-Royce Trent 900, po které byla posádka donucena vrátit se na letiště, na kterém bezpečně přistála. Následné vyšetřování odhalilo, že příčinou bylo vznícení oleje v motoru. Třetí událost se stala na letišti JFK v New Yorku, kdy pojíždějící A380 společnosti Air France zachytil křídlem o směrové kormidlo letadla Bombardier CRJ701ER společnosti Comairm který se nárazem otočil o téměř 90 stupňů. Kromě šoku posádky Bombardieru způsobené náhlým prudkým pohybem letadla se nikomu nic nestalo.

V roce 2007 dodal Airbus 1 letoun, v roce 2008 už 12, v roce 2009 10 a v roce 2010 18 letadel. Do května 2011 jich dodal 7. Do roku 2027 očekává Airbus poptávku po 1700 těchto letadlech. Jak uspěje v souboji s novým Boeingem 747-8 Intercontinental ukáže blízká budoucnost.

Poslední úprava: 23. 5. 2011