Antonov An-225 Mrija

Antonov 225 Mrija je druhé největší letadlo, které kdy bylo zkonstruováno. Bylo navrženo pro přepravu kosmoplánu Buran a částí nosné rakety Eněrgija nebo Proton. Při své cestě z pařížské letecké přehlídky v roce 1989 přistálo na letišti v Praze. Po zrušení vývoje kosmoplánu bylo odstaveno, avšak po pěti letech znovu nasazeno do obchodního provozu. Vyroben byl pouze jeden letoun s označením CCCP-82060.

Antonov 124 Ruslan

Počátkem osmdesátých let zkonstruoval Oleg Konstantinovič Antonov ve své konstrukční kanceláři nákladní letadlo, největší ve své třídě, určené pro dopravu sovětské vojenské techniky. Letoun byl schopen přepravovat náklad o váze sto padesáti tun do vzdálenosti pěti tisíc kilometrů. Bez nákladu byl se svými motory Progres D-18T o tahu 229 kN schopen létat ve výšce jedenácti kilometrů rychlostí 900 km • h-1. Svými rozměry překonával Americký Lockheed C-5 Galaxy. Většina letounů měla zelený maskovací nátěr, typický pro sovětské vojenské letectvo. Aeroflot si dle potřeby půjčoval letouny s civilním zbarvením, které jinak využívala Balabajevova dopravní společnost. Balabajev pracoval dříve jako pomocník Antonova, po jeho smrti byl v roce 1986 jmenován hlavním konstruktérem. Jeho dopravní společnost byla založená z peněžní tísně konstrukční kanceláře Antonov, která už nemohla čerpat neomezené peněžní prostředky. Zpočátku byl proti tomuto kroku prezident Gorbačov, který ale po návštěvě Antonova závodu v roce 1989 přehodnotil svoje stanovisko a Balabajevův záměr podpořil. Antonov 124 létal na mnohá letiště světa. Byl schopen přepravovat velké náklady, které by se jinak musely zdlouhavě a draze přepravovat jinými způsoby.

Vývoj

Vývojový program kosmického programu na kosmoplánu Buran si vyžádal řešení způsobu jeho dopravy. Kosmoplán není schopen se vlastními silami přesunout z výrobního závodu nebo místa přistání na kosmodrom, a tak při řešení tohoto problému sověti postupovali stejně jako Američané – navrhli přepravovat kosmoplán na obřím dopravním letadle. Navíc části nosné rakety Eněrgija, která vynáší kosmoplán do vesmíru, také nebylo možné dopravovat jinak, než letecky.

A tak konstrukční kancelář využila zkušeností svého doposud největšího letadla AN 124 Ruslan, které poupravila pro přepravy velkých a hmotných nákladů, aby bylo schopné kosmoplán Buran a části rakety Eněrgija převážet. Nové letadlo mělo delší trup, prodloužená a zesílená křídla a nové dvě svislé stabilizační ocasní plochy, které bránily vzniku nebezpečných vzdušných vírů nad svislým kormidlem. Zato však bylo ochuzené o zadní sklopné dveře, aby se ušetřilo na hmotnosti, výrobních nákladech a urychlil se vývoj. Nové letadlo dostalo jméno Mrija (ukrajinsky sen). Mrija byla postavena v rekordně krátkém čase. K její výrobě stačilo tři a půl roku.

První zkušební let se uskutečnil 21. prosince 1988. S kosmoplánem Buran poprvé Mrija vzlétla 13. května 1989, kdy ho převážela z letiště Žukovskij na kosmodrom Bajkonur. O měsíc později s ním letěla na leteckou přehlídku do Paříže a na zpáteční cestě se 19. 06. 1989 zastavila na ruzyňském letišti. Praha se tak stala druhým zahraničním městem, ve kterém Mrija přistála.

Provoz

Letoun, který na svých zádech vozil kosmoplán Buran, vytvořil při jednom svém letu z Kyjeva v roce 1989 hned 106 světových rekordů. Před vzletem vážil těžko představitelných 500 tun. Po zrušení vývoje kosmoplánu Buran byl Antonov 225 v roce 1994 odstaven na letišti v Gostomelu. Do té doby měl nalétáno 200 letových hodin a absolvoval 347 letů.

Po modernizaci motorů a elektroniky se Mrija dostala opět do vzduchu až 7. května 2001, kdy provedla třicetiminutový let okolo letiště, na kterém byla řadu let odstavena. Nyní je využívána k obchodní přepravě nákladů flotily ADB. Uvažovalo se i o dokončení druhého stroje, jehož pozůstatky se stále nacházejí v továrně společnosti Antonov z doby zastavení výroby roku 1994.

Poslední úprava: 8. 10. 2005