Lockheed Martin F-16 Fighting Falcon

Potřebě nenákladného, výrobně jednoduchého a lehkého stíhacího i útočného letounu nejlépe vyhověl General Dynamics F-16 Fighting Falcon. US Air Force měly využívat spojení F-16 s F-15 na rozdíl od US Navy a US Marine Corps s kombinací F/A-18 a F-14.

Na svou dobu měl F-16 konstrukci draku a hlavně pak elektroniku na velice vysoké úrovni. Stroj snese přetížení 9G s plnou palivovou nádrží. Protažený přechod náběžné hrany křídla do trupu způsobující značné víření zlepšuje ovladatelnost s vysokým úhlem náběhu. Je vybaven přesným inerciálním navigačním systémem, systémem automatického přistání v pásmu UHF i VHF, radarovým výstražným systémem i elektronickým rušením nepřátelských zbraňových systémů. Knipl není umístěn uprostřed, ale na pravém bočním panelu. Byl tak prvním americkým vojenským letadlem s tímto způsobem ovládání. V Evropě se ujal již dříve na letounech Dassault Mirage. Elektroimpulsní řízení není mechanicky zálohováno. Má mixáž výchylek směrovky a výškovky a je vybaven omezovačem rychlosti vybočení.

Prototyp poprvé vzlétl v roce 1974. Pokročilejší verze C a D má modernější elektroniku, lepší radar a zesílená křídla.

Poslední úprava: 28. 12. 2009